Vánoční dárek Přírodě

Už je to tady zase. Vánoce a Nový rok. Kdy jste přestali věřit na Ježíška? Na tu záhadnou, nikým neviděnou postavu, která nosí dárky pod stromeček?

Ne, nebudu otevírat starou otázku, jestli Ježíšek existuje, nebo ne. Ani se nechci pouštět do debat, jak to bylo se stvořením světa a člověka. Chci psát o jiných věcech.

Štědrý den a štědrovečerní večeře. Vůně smaženého kapra a bramborového salátu. A na Silvestra také spousty smaženého jídla. Když už jsme s plnými bříšky čekali, až Ježíšek zazvoní, v našich kuchyních zůstaly v pánvích hektolitry jedlého oleje. Většina ho potom skončila vylitá do dřezu, v lepším případě do toaletní mísy. Oni to v čističce vyčistí, za co je platíme. No ne?

Jasně, vyčistili. Když ale měly děti kliku a na Vánoce a Nový rok mrzlo a ležel sníh, nebyla to s tím čistěním až taková sranda. Vzpomeňte na obrázky ucpaných česel čističek odpadních vod, kterými nás novináři v tomto období s radostí zásobují. Je to stejný evergreen jako v létě třeba bruselský čůrající chlapeček. A což teprve obrovská hrouda tuku v kanalizačním systému Londýna, která nás čtenáře bavila a londýnské vodohospodáře strašila před několika lety? Hrouda o váze mnoha desítek tun, kterou rozbíjeli sbíječkami asi tři neděle.

Zeptejte se kuchařů a kuchařek (ta nešťastná korektnost mě nutí používat takhle složité výrazy; správně bych měl napsat, zeptejte se osob, které po jídle myjí nádobí a uvádí kuchyně do pořádku, ale toho se ode mě nedočkáte), jakou mají radost z toho, když musí umývat celý sporák a jeho okolí od mastných olejových skvrn, následků smažení. Jistě velikou. Zeptejte se jich také, jak jsou nadšeni z toho, že jednou jedinkrát použitý olej musí vyhodit, místo aby ho šlo znovu použít. Zeptejte se jich, jakou radost mají z toho, když musí použité pánve umýt, přičemž všechno je mastné až hrůza. Zeptejte se jich i na to, kam olej dávají, pokud patří mezi ty ekologicky smýšlející, kdo ho rovnou nelijí do odpadu.
A nakonec se jich zeptejte, jak jsou spokojeni se stavem sběru použitých olejů u nich ve městě či místě, kde žijí.

Až jim položíte všechny tyto otázky, navrhuji položit ještě jednu. Otázku, kterou dají sami sobě. Otázku, která bude znít: Nechci s tím něco udělat? Nechci náhodou dát dárek Přírodě? Životnímu prostředí u nás doma? Nechci tím, že dám dárek jim, ho dát částečně
i sám sobě? Jsem přesvědčen, že odpověď bude jednoznačná. Samozřejmě chci.

Proč vám to píšu? Na některé z výše položených otázek umíme odpovědět už teď. Naše řešení sice nejsou dokonalá, ale usilovně se snažíme, aby se co nejdříve dokonalými stala. Víme také, že na mnohé otázky sami nedovedeme najít odpověď. Problém je v tom, že mnohé z otázek, které je potřeba řešit, neumíme sami ani položit. Proto jsme se rozhodli založit OilStop, zapsaný ústav. A v jeho rámci platformu OilStop, která spojí všechny osoby, ať už fyzické, nebo právnické, které mají s jedlými oleji v průběhu jejich životního cyklu co do činění. Pěstováním rostlin počínaje, přes výrobu a distribuci olejů, jejich použitím
a zpracováním jako druhotné suroviny konče.

Pojďme dát Přírodě a životnímu prostředí dárek. Nejen vánoční! Sledujte naše snahy
a připojte se k nám! Abychom po několika letech mohli o obřích tukovcích v kanalizačních systémech kdekoliv na světě číst jen ve starých zprávách. Hřát nás při tom bude teplo, vyrobené třeba právě z tohoto odpadního oleje. A že ho v něm je!

Krásné Vánoce a klidný rok 2023 Vám přeje OilStop.